Listopad 2007

Čas něhy 2

30. listopadu 2007 v 19:12 | Jana a Katy |  Čas něhy
" Viotel! Pohni čeká se jen na tebe!" řve na mě brácha z pod schodů do pokoje.
" No jo ježiš" zahuhňám si pod nosem, seberu bágl a jdu dolů. Scházím ze schodů, když se mi na předposledním schodu zvrtne noha a já letím dolů. Pod schodama se rozplácnu jak dlouhá tak široká a ještě na mě spadne můj bágl. Omg! Ta bolest!
" Hahaaaahahaaa" chláme se mi brácha.
" Fakt vtipný! Kdybys mi tak pomohl to ne co?" řeknu mu naštvaně. Tak ke mně se smíchem přistoupí vezme ze mě ten bágl a pak zvedne i mě. Opráším se a kulhavým krokem dojdu k autu, kde už čeká taťka.
" No konečně kde si tak dlouho? A proč tak kulháš?" zeptá se mě.
" Spadla sem ze schodů" vysvětlím mu a ten se začne smát.
" No ty si ale nemehlo, to ti povím." Řekne a začne se smát.
" No jasnéé, smějte se mi a ještě si na mě ukažte prstem ne?" řeknu jim naštvaně.
" No dobře tak se nerozčiluj a nasedejte." Přikáže nám. Já si sednu dozadu se psem… Jinak se do naší Fabie neposkládáme. Byla to vážně skvělá cesta. Když mi celou dobu Aiwa dýchala do ksichtu a slintala na mě. Co víc si přát ke štěstí, že? :-/
Dorazíme k chatě a vidím, že už tam někdo je. Sedí na schodech u chaty. Jsou to nějací dva kluci. Z dálky je fakt nepoznám. Táta otevře zadní dveře, aby mohla nejdřív vylézt Aiwa a pak já. Uuuuf! Konečně čerstvý vzduch! Dělalo se mi z toho smradu špatně. Měli by jí vyčistit zuby. Lezu z auta a brzo se narovnám a hlavou narazím o okraj dveří auta. Ty vole! To je dneska den! Co to bude příště? Otočím se a tam se mi směje brácha s těma jeho kámošema. Omg! Trapas až na půdu! Kdyby tu byl nějaký písek tak hlavu zavrtám do něho jako pštros. Ale protože tu žádný není, jedině že bych skočila do studny co máme na zahradě, musím jít vstříc těm posměváčkům. Když přijdu blíž, jeden z kluků mi připadá povědomý. No jasně! To je přece Yu! Omg! Vždyť on je ještě hezčí než byl… Má víc namakané tělo, a má dost cool účes. Má černý vlasy takový delší a nagelovaný a v tom má červený melír. Nevím proč, ale pořád mě pozoruje. Přijdu k nim a Yu s pohledem na mě zaseknutým se zeptá bráchy…
" Tý vole! To je tvoje nová kočka jo?" Brácha se začne smát.
" No… Yu, nevím jestli tě potěším nebo ne, ale tohle není moje nová kočka"
" Fakt ne jo? Takže je volná?" zeptá se s nadějí.
" Sice není moje nová kočka, ale pro TEBE k mání NENÍ a NEBUDE" řekne mu brácha a ty tři slova zvýrazní. Jako oni se o mě baví jak kdybych vedle nich vůbec nestála.
" A to jako proč?" zeptá se dotčeně.
" Proč? Protože je to MOJE ségra a na tu ty ani nesáhneš. Je ti to jasný?"
" Cože? Tvoje ségra? Si děláš prdel ne?" zeptá se ho překvapeně. Já okamžitě zrudnu.
" To je ta málá Violet? No já věděl, že to bude kus… Ale až tak? No to mě poser" zhodnotí mě.
" První pravidlo kluci. Viola je pro vás tabu! A hlavně pro tebe Yu!" varuje je brácha.
" Jasně kámo, tvoje ségra moje ségra." Řekne mu Yu, ale pořád si mě se zájmem prohlíží.
" No probléma" řekne ten druhý.
" Já jsem Strify" představí se mi.
" Ahoj Violet" řeknu mu a podáme si ruku.
" Tak děti, já už pojedu. Viol věci sem ti hodil do pokoje" řekne mi táta.
" Jo jasně díky." Řeknu mu a už odjíždí.
Pokoj sem si zabrala, ten svůj. Spala sem v něm pokaždé, když jsme sem jezdily, když sem byla menší. Teď už tu nejezdíme, protože rodiče nemají čas. Tak to tu teď obývá Tommy s kamarády. Máma nám nabalila nějaké povlečení, tak si vyberu to s beruškami. A jdu si povléct postel. Potom sejdu dolů do obýváku a sednu si k televizi.
" Hej Viol pojď si s náma něco zahrát." Řekne mi Strify.
" Díky, ale radši ne… Nejsem na míčové hry… Vlastně nejsem na žádné společenské hry." S díky mu vysvětlím.
" Ale zas tak hrozné to nebude. Tak se zvedej a pojď"
" No jak myslíš… Ale za následky nezodpovídám, je ti to jasné?"
" Jasně, všechnu zodpovědnost beru na sebe." Ujistí mě a už mě táhne na hřiště. Je kousek za naší chatou.
" Tak sem ji překecal!" řekne hrdě klukům. Brácha se na mě jen podívá a cukají mu koutky. Já se na něho jen usměju a pokrčím rameny.
" Když on mi prostě nevěřil, že já na to prostě nejsem a neumím to." Obhajuju se.
" Strify, ale hraješ se ségrou když si ji překecal." Řekne mu Tommy. Strify jen kývne a jde se na to. Hrajeme volejbal nebo co to je.
Jakooo… Vážně hrůza… Při mojem prvním "podáním" sem rozbila nějaké okno…
" Připrav si hodně peněz… Protože já toho rozbiju ještě hodně" řeknu Strifymu a ten nad tím jen mávne hlavou. Pak už je to jen horší… Ani se netrefím do toho blbého míče. Kluci ze mě šílí,ale já za to nemůžu… Jsem prostě anti-talent. Asi po dvou hodinách když se mě rozhodli že mě to naučí to vzdali. Brácha ten se jen smál a já se pořád omlouvala. Když už sem se strefila a odpálila to tak sem se vždycky strefila do Yua… No chudák po dnešku už mě nikdy nebudou zvát abych si s něma něco zahrála. Večer, když se vrátíme do chaty hned zalezu do koupelny, abych se mohla okoupat v teplé vodě…
Pokráčko příště a pište komentáře díky
Janča


Strify s...nevím s kým :D

30. listopadu 2007 v 18:18 | Jana a Katy |  Fotky - Strify
Ten glirt pod okem... málo LOL :D

Kiro ve sprše :D

30. listopadu 2007 v 18:15 | Jana a Katy |  Fotky - Kiro
Omg,jen se nesmát,jen se nesmát....
LOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOL

Rozhovor s YoungLife - Magazine Shin

30. listopadu 2007 v 18:12 | Jana a Katy |  ~>Překlady<~
Přeložila Katy pro ccinema.bbizarre-cz.blog.cz kopírovat jen se ZDROJEM
Omg,chytala jsem slušný výtlemy u překládání,některý odpovědi fakt stojej za to :D

YLM: Jaké jsou tovje oblíbené písničky z alba?


Shin: Angel in Disquis



YLM: YLM:Než jste začli dělat muziku,bylo to úmyslné přijít do medíí?

Shin: Člověk přeci hledá se svojí muzikou hodně lidí,aby toho mohl dosáhnout. (omg,opět si tím nejsem jistá). Jak potom se chcete obejít bez medií?



YLM:Vypadáte jako z animovaných seriálů. Nechali jste se inspirovat nějakou J-Rockovou skupinou nebo jinou kulisou?

Shin: Dřív jsem se nechával inspirovat J-Rockovou skupinou. Žádné animované seriály nesleduju a Manga nečtu.



YLM: Tvoje největší přání a obavy?

Shin: Největší obavou je to,že přijdu o bicí a že jeviště exploduje (LOL,to říkal i na yam chatu...LOOOOL)



YLM: Souhlasí to, že víc váš svět z playstacionových(nevim jak se to piše:D) her jako v reálném světě žijete?

Shin: Kdyžbysme tak učinili,museli bysme existovat z číselných kodů " 10010010110001" a japonsky mluvit (LOL,nevím mno (??))





YLM: Chcete udělat celosvětovou kariéru?

Shin: Jak bychom měli udělat celosvětovou kariéru? (LOL :D)



YLM: Chce být taky herci?

Shin: Strify může být dobrým hercem (ooomg,mě máma říká pořád,že bych taky byla dobrá herečka :D,ach jooo,my se k sobě se Strifym prostě hodíme,máme toho tolika společného...v našem případě prostě neplatí,že protiklady se přitahují,to NE :D oooomg,jsem se nechala unééést,sryyy *LOOOOL*)



YLM: Jsi stále tak stydlivý nebo je to jen marketingová myšlenka?

Shin: Já nejsem stydliví,mluvím většinou málo,když toho máme hodně (ehm,jako.. nevím,výmlouvá se akorát :D)



YLM: Máš také svojí divokou stránku?

Shin: To bys chtěl vědět XD

Komix - Strify a Kiro

30. listopadu 2007 v 17:19 | Jana a Katy |  Strify a Kiro
Čtěte to zleva do prava! :D
1.Kiro: Řrkni mi Strify?!
Strify: Ano,co?!
2.Kiro: Kdy konečnědostaneme naší Manga postavičku?
Strify: Oh! ???

3. Kiro: ???
Strify: Nooooojoooo

4. Kiro: By bylo skvělý
Strify: Jedině,kdyby byli (ty figurky)

Omg,předklad je lajdsky přeložen :D.takže sry!!

Katy <3

Yu a rozhovor z Yamu

30. listopadu 2007 v 16:56 | Jana a Katy |  ~>Z časopisů<~

Shin a Yu

30. listopadu 2007 v 16:54 | Jana a Katy |  Fotky - Band

Pošeptej do vlasů 18 - KONEC

30. listopadu 2007 v 15:45 | Jana a Katy |  Pošeptej do vlasů
Následující týden byl skvělý. S Yuem jsme byli spolu každou volnou chvíli a dokonce se jim ozval nějaký manažer a měli začít točit desku. Ve zkušebně byli od rána do večera a to i o víkendu. O víkendu jsem po jedné akci onemocněla. Ležela jsem doma v horečkách a když Yu mohl tak byl se mnou. Jinak u mě byla taky Katy. Se Strifym jim to skvěle klapalo. Myslím, že to bylo ve středu… Udělalo se mi lít tak sem se rozhodla, že zajdu za Yuem a překvapím ho. Od Katy vím, že dneska skončili se zkouškou dřív. Tak jsem šla k nim domů.
" Ahoj je tu Yu?" zeptám se Kira, když mi otevře dveře.
" Ahoj, ne není šel ještě do zkušebny, prý si tam něco zapomněl." Řekne mi.
" Aha tak díky čau." Řeknu a jdu směr zkušebna.
Když dorazím do zkušebny, otevřu dveře a slyším tam nějaké podivné zvuky… Tak jdu dál a tam uvidím… Uvidím Yua jak se tam ocucává s nějakou babou. Stojím tam s otevřenou hubou a po tváři mi začínají téct slzy. Stojím tam a dívám se jak ji sundává tričko. A když se od ní odlepí zjistím že je to tak kráva z té restaurace.
" Em, chci tě!" řekne jí a ona ho od sebe hned odtáhne
" Jak si mi to řekl? Já myslela, že si s ní skončil" vyjede po něm.
" Promiň, síla zvyku. To víš že sem s ní skončil" přesvědčuje jí. Teď už to nevydržím a vstoupím jim do toho.
" Tak skončil jo? Ty hajzle!" řeknu a uteču pryč. Neohlížím se a utíkám směrem domů. Přes slzy ani nevidím na cestu. Běžím parkem a už nemůžu tak se posadím na lavičku a brečím jak malá. Někdo si ke mně přisedne. Podívám se vedle sebe a tam sedí Lumi.
" On tě podvedl?" zeptá se mě a já jen kývnu hlavou a rozbrečím se ještě víc. Lumi mě obejme a já se mu schoulím do náruče.
" Hlavně mi neříkej, že si to říkal prosím" řeknu mu.
" Neřeknu" odpoví mi a zvedá mě z lavičky a vede mě domů.
Yu se mi snaží pořád dovolat a píše mi smsky, ale já ho ignoruju. Vypnu si zvuky ať to nemusím pořád poslouchat. Večer za mnou přijde Katy. Oči mám od pláče zarudlé a napuchlé, vypadám jak panda.
" Jak ti je?" zeptá se mě.
" Jak vypadám?" odpovím ji otázkou
" No… Hrozně" řekne mi po pravdě.
" A taky mi tak je" odpovím ji na to jak mi je.
" Pocem bobe" řekne mi a obejme mě.
" Tak povídej jak to bylo" pobídne mě k tomu abych ji všechno povykládala.
Řeknu jí všechno do posledních detailů. Už u toho ani nebrečím protože slzy došly. Znáte ten citát " Člověk si nikdy nemá ubližovat sám, protože vždycky se najde někdo, kdo to udělá za nás…" ? Přesvědčila jsem se že je pravdivý…
" Nejhorší na to je že ho i přes to co udělal miluju.." řeknu jí smutně… Lehnu si na gauč do obýváku a Katy mi udělá čaj. Ani nevím jak a usnu…
Probudí mě však něčí hlasy…
"…… ale já s ní musím mluvit" poznám Yuův hlas jak mluví s Katy
" Ale ona s tebou ne, tím co si ji udělal sis to u mě posral" řekne mu Katy.
Jdu za nima ke dveřím.
" Ale musím jí to vysvětlit a telefony mi nebere a na sms neodpovídá." Říká ji, ale to už se do toho vložím já. Stoupnu si vedle Katy, podívám se na něho a zas začínám cítit úzkost a bezmoc, ale s klidným hlasem mu řeknu
" Nemusíš mi nic vysvětlovat. Ještě vidím dobře i když bych radši byla slepá a hluchá. A teď odejdi." Ukončím ten rozhovor a odcházím. Ještě za mnou něco volá, ale já ho už nevnímám… Vezmu tu kytici růži co mi dal, ještě vydrželi což se divím, otevřu dveře a vidím ho jak stojí u branky. Jdu k brance kde máme popelnici. Otevřu ji(popelnici), podívám se na něho a steče mi slza po tváři, hodím ji do popelnice a odejdu do domu. Jen tam tak stojí a dívá se za mnou. Zavřu za sebou dveře a znova se rozbrečím… Já vím.. je to už asi trapný… ale… já to prostě nedokážu ovládat… myslela jsem že to bude dobrý, ale když sem se na něho podívala, tak se mi vše vybavilo… ale nejen to zlý…. Hlavně to krásný co jsme spolu prožili…
Asi za dva dny ke mně přiletěl Lumi, že se Yuovi něco stalo.
" Co.. co? Co je mu?" řeknu vystrašeně.
" No pojď k nám a uvidíš nevíme co s ním je a co máme dělat" řekne mi. Já se obuju a už tam pádím. Vím kde má pokoj. Ani kluky nepozdravím a běžím tam.
Vletím do pokoje a ani se nerozhlížím a jdu k Yuovi, který leží v posteli a nehýbá se.
" Yu! Co ti je?! Probuď se!" říkám mu a třepu s ním. Nakloním se k němu a on mě najednou políbí! Byla to jen finta! Najednou jsem si jistá… Zase na to doplatím! Natluču si znovu a znovu… Ale protože ho tak moc miluju, až se vevnitř všechno svírá! Nechci kluka, na něhož není spolehnutí, který nemůže být oporou, nevěřím, že se změní, takoví se nikdy nepolepší, nevydrží to dlouho, nemůže to vydržet! Přesto ho potřebuju!
Rozhlídnu se kolem sebe. A oněmním úžasem! Kolem jsou svíčky a lístečky růží rudých…
" To je pro mě?" zeptám se překvapeně.
" Jo jen pro tebe" řekne mi.
" Ale já myslela…"
" Nemysli" poradí mi s úsměvem, obejme a cosi mi pošeptá do vlasů. Mám dojem, že špatně slyším.
" Pošeptej to ještě jednou." Požádám ho tiše a on mi vyhoví…
KONEEC!!! Doufám že se vám tato ffka líbilaJJana

V obchodě :D

29. listopadu 2007 v 21:51 | Jana a Katy |  Fotky - Strify
Omg! Tak ten má šlehu! LOL :D

Pozooor!

29. listopadu 2007 v 20:13 | Jana a Katy |  ~>Novinky<~
30.11.2007 bude ještě jednou na Vive The Dome 44 v 21:00!! A 6.12.2007 budou CB jako hosti na Vive! Takže žhavte své televizní přijímače :)

Rozhovor z časopisu Younglife Magazine- Kiro

29. listopadu 2007 v 19:01 | Jana a Katy |  ~>Překlady<~
Přeložila Jana a Katy pro ccinema-bbizarre-cz.blog.cz,kopírovat pouze se ZDROJEM

YLM:12.10. bylo vydané vaše album Final Attraction,počítali jste s takovým ohlasem od fanoušků?

Kiro: Jsme strašně rádi,že se naším fanouškům Album líbí. Těší me pokaždé,když mi někdo napíše,jak se nám naše album podařilo. To moc potěší.

YLM:Jaké jsou tvoje oblíbené písničky z vašeho alba?

Kiro: Moje nejoblíbenější písnička z Alba je Forever or Never,miluju tenhle song hrát.

YLM:Než jste začli dělat muziku,bylo to úmyslné přijít do medíí?

Kiro: Samozřejmě ne,já osobně jsem s tím nepočítal,že to tak daleko zajde. Jen jsem moc pyšný a rád jak to všechno vyšlo.

YLM:U některých stojíte výše než kluci z Tokio Hotel,jak se cítíte s takovým úspěchem?

Kiro: Je to samozřejmě velká pocta pro nás,ale my nevidíme Tokio Hotel jako konkurenci nebo jinak,my jsme dvě úplně různé skupiny a neporovnatelné s nimi

YLM:Váš styling je zvláštní,jak pracné to je každý den (hinzubekomment - nevím) a pohybujete se VŽDYCKY s make-upem nebo vás může člověk zastihnout i bez něj?

Kiro: Takže,je to těžké nás nenalíčené potkat.Soukromě jsme také výstřední,ale v našich jevištních šatech ne :) (??)

YLM:Vypadáte jako z animovaných seriálů. Nechali jste se inspirovat nějakou J-Rockovou skupinou nebo jinou kulisou?

Kiro: Nejdříve jsme se nechávali inspirovat pomocí J-Rockové skupiny. Koukal jsem hodně na animované seriály a ti mě ovlivnili. (touhle větou si nejsem moc jistá)

YLM:Vedle toho,máte ještě čas i na jiné věci?

Kiro: ano,máme....ale né už tak hodně (těch věcí) :D nebo,ty vole,nepobírám,ale jako čas mají,ale asi už né tak moc času na tolik věcí,jako dříve :D

YLM: Co děláte,když zrovna neděláte muziku, je skupina na cestách?

Kiro: Já moc moc rád spím(LOL) (-jako,dostane lol on,jestli jsem to správně pobrala). Jinak rád si zajdu s přáteli ven užívat si volného času a nebo koukám rád na dobré filmy :) (božééé,co těma dobrýma filmama myslel,když se tak usmál? *LOL* )

YLM:Co můžeme v příštím roce od vás čekat? Alba,televizní vystoupení,autogramiády...
Kiro: V příštím roce plánujeme velké překvapení. V každém případě startujeme Tour,na které se už strašně těšíme
YLM: Tvoje největší přání a obavy?
Kiro: Já o tom moc nepřemýšlím, vyčkávat co budoucnost přinese.
A zde je pár otázek nějaké velmi angažované fanynky.
YLM: Souhlasí to, že víc váš svět z playstacionových(nevim jak se to piše:D) her jako v reálném světě žijete?
Kiro: Nemohl bych to tak říct, my hrajeme všechny hry rádi, ale samozřejmě žijeme v reálném světě.
YLM: Kdo potřebuje být nejdýl pod sprchou?
Kiro: Já potřebuju, myslím, nejdelší, připouštím si rád čas ;)
YLM: Umíš zpívat?
Kiro: Nyní ano, když chci, už to jde ;) jinak zpívám rád, když mám něco popito.
YLM: Mohl by ses za 1 milion euro oholit vlasy?
Kiro: Ano, mohl bych, vlasy mi zas narostou. ;)
YLM: Co je tvoje nejoblíbenější věc na mazleni?
Kiro: Mám odmalička velkého plyšového lva, toho jsem dostal od mého bratra.

Rozhovor z časopisu Younglife Magazine - Luminor

29. listopadu 2007 v 18:05 | Jana a Katy |  ~>Překlady<~
Přeložila Jana pro ccinema-bbizarre-cz.blog.cz kopírovat POUZE SE ZDROJEM!!!!


YLM:12.10. bylo vydané vaše album Final Attraction,počítali jste s takovým ohlasem od fanoušků?
Luminor: Tak, tajně jsem to očekával, určitě.
YLM:Jaké jsou vaše oblíbené písničky z vašeho alba?
Luminor: Heavensent, Get off a Lovesongs (they kill me)
YLM:Než jste začli dělat muziku,bylo to úmyslné přijít do medíí?
Luminor: Když jeho muzika snad mnoho lidí zastihla a chci se dotknout, jsou média samozřejmě nutná, jinak bych mohl muziku taky dělat ve sklepě.
YLM:U některých stojíte výše než kluci z Tokio Hotel,jak se cítíte s takovým úspěchem?
Luminor: O tom vlastně neuvažuju, skutečně si nejsme rovni… Kdy se něco pronáší, dostane, dostane to, nebo ne.
YLM:Váš styling je zvláštní,jak pracné to je každý den (hinzubekomment - nevím) a pohybujete se VŽDYCKY s make-upem nebo vás může člověk zastihnout i bez něj?
Luminor: Zvykl sem si na to, je to rutina… Proto to jde tak rychleji jak myslí… zcela nestylový mě jistě nezasáhne…
YLM:Vypadáte jako z animovaných seriálů. Nechali jste se inspirovat nějakou J-Rockovou skupinou nebo jinou kulisou?
Luminor: Ani ne, já jsem sám sebou.
YLM:Vedle toho,máš ještě čas i na jiné věci?
Luminor: Ano, ten čas přijde a je nutný.
YLM: Co děláte,když zrovna neděláte muziku, je skupina na cestách?
Luminor: Oslavy, také koncerty, nebo prostě jen být doma.
YLM: Tvoje největší přání a obavy?
Luminor: Mít co nyní mám… a strach ztratit co mám.
A nyní pár otázek od jedné velmi angažované fanynky.
YLM: Souhlasí to, že víc váš svět z playstacionových(nevim jak se to piše:D) her jako v reálném světě žijete?
Luminor: Definitivně asi ne…
YLM: Chcete udělat celosvětovou kariéru?
Luminor: To jsou rozměry, ona se první může představit, než se jím stane.
YLM: Chtěli byste taky hrát?
Luminor: Když se naskytne rád… Dělal jsem dříve hodně, a svět je jeviště a život je hra, někdy velmi dobrá a potom velmi špatná.
YLM: Nosíš kontaktní čočky?
Luminor: Ne, barevný ani normální.
YLM: Co děláš tajně?
Luminor: velmi mnoho…


Fotky z YoungLife-Magazine.de

29. listopadu 2007 v 16:15 | Jana a Katy |  Fotky - Band

Fans a Kiro

29. listopadu 2007 v 16:13 | Jana a Katy |  Fotky - Kiro

Čas něhy

29. listopadu 2007 v 15:49 | Jana a Katy |  Čas něhy
Ahojte lidičky! Tak jak sem vás slíbila že napíšu další ffku až mě něco napadne tak to teď plním. Snad se vám budu taky líbit jako ta předchozí… Budu ráda za každý komentář dobrý ale i za ten špatný s připomínkami a tak :-) Tak a teď už k příběhu ………
Stojím u skříně a vybírám si co na sebe. Hraji si s pramínkem svých špinavých blond dlouhých vlnitých vlasů. Nesnáším je, když se mi tak vlní, mám to od přírody. Máma říká, že můžu být hrdá, ale nejsem… Chtěla bych mít rovné vlasy… Ale vždy chceme to, co mít nemůžeme. Ale na druhou stranu jsem za ně ráda… Zakrývají mi to, na co pyšná nejsem… A kvůli čemu se všem straním a vyhýbám… Mám jen jednu kámošku, je to moje nejka Megi. Jo jinak… Jmenuju se Violet je mi 17, mám asi 170 cm a štíhlou postavu, kterou zdobí moje větší prsa, nezvyklé k mé postavě. Mám skvělé rodiče a bráchu jménem Tommy. Ten studuje výšku v Berlíně, kde taky bydlíme. Bydlíme v rodinném baráku s bazénem a s naší německou dogou jménem Aiwa(Ajva).
" Viol, tak co už si?" vpadne najednou do mého pokoje Tommy. Leknu se a vlasy si zakryju své levé ucho.
" No tak…" přijde ke mně Tommy " víš, že přede mnou to ukrývat nemusíš. Já se ti smát nebudu to víš." Řekne mi a dá mi pramen vlasů za ucho. Ruku mu odstrčím a vlasy vrátím zpět tam kde byly, aby překrývaly ucho. Je tu něco… docela podstatného co jsem vám neřekla…Schovávám pod nimi svojeho nejlepšího kamaráda… A to moje naslouchátko… Jsem od svých 5 let hluchá na levé ucho a na to pravé slyším jen částečně… Už víte proč se tak straním lidí a chovám se tak jak se chovám. Protože se mi všichni smáli a říkali že jsem postižená.
" Já vím, ale je to zvyk si ho zakrývat" vysvětlím mu a usměju se na něho.
" Jo já vím… Ale už pojď čeká se jen ne tebe" řekne mi a jde do kuchyně. Je neděle a je to jediný den, kdy se všichni sejdeme u stolu a doma pohromadě. Máma je sestřička v nemocnici. Stará se o postižené děti a táta… Ten je řidič autobusu u realitní kanceláře a tak pořád cestuje. A brácha je pořád ve škole nebo s kamarády. A já? Já jdu akorát tak do školy a zpátky domů. Někdy zajdeme s Magi do kina nebo do mekáče, ale většinou jsme u nás doma.
" No konečně, čeká se jen na tebe" řekne mi máma.
" No jo no" zabrblám si pod nosem a sedám si ke stolu. Máme řízek a bramborový salát. Když jsme po jídle, tak brácha zpustí…
" Já teda pojedu s klukama na tu chatu, jo?" řekne jim.
" A kdy tam pojedete?" zeptá se ho mamka.
" No zítra vyrážíme."
" Co? No to ne! Já budu celý týden v práci a táta jede zítra odpoledne zase pryč na měsíc. A Violet tady nemůže zůstat sama." Protestuje máma.
" Ježiš mami! Klid! Děláš jak kdybych měla být doma sama poprvé a na tak dlouho. A budu tu mít Aiwu takže se tu bát nebudu." Řeknu jí.
" No to nebudeš Tommy si ji bere s sebou na chatu." Řekne zas máma.
" Tak pojeď se mnou na tu chatu. Budou tam lidi co znáš a když neznáš tak je poznáš." Navrhne mi brácha.
" No to je skvělý nápad. A kteří kluci tam budou?" zeptá se rychle mamka.
" Ne to fakt ne. Já tu radši zůstanu." Odmítnu jeho nabídku rychle.
" No tak bude tam Yu toho si pamatuješ ne? Chodíval k nám kdysi, když jsme spolu chodili na školu." Řekne mi. Při tom jménu Yu… Mě úplně zamrazí… Pamatuju si to moc dobře když k nám chodil. Bylo mi tak 14 let… Když jsem jednou šla kuchyní jen v plavkách a Yu tam byl s bráchou a když mě viděl, prohlídnul si mě od hlavy až k patě a zpět a řek " No tak na tuhle si počkám". Líbil se mi od první chvíle co jsem ho viděla, ale od bráchy vím že je to pěkný proutník.
" Hej Viol! Vnímáš?" zeptá se mě brácha a zamává mi rukou před obličejem.
" Cco?Jo vnámám. Jen sem se zamyslela"
" No tak co? Pojedeš?"
" Já nevim… Asi ne…" řeknu mu.
" No kdyby tam s tebou jela i Violet tak bych vás tam ráno zavezl." Řekne táta.
" Určitě pojede, přece nebude sedět celé prázdniny doma." Řekne mamka.
" Já se ještě rozmyslím, ano?" řeknu jim aby byl už klid.
" Dobře" řekne mamka a všichni si jsou po svým. Já se zavřu v pokoji a uvažuju nad tím jestli mám jet……
Ležím na posteli a naslouchátko mám vyndané… Někdy je to výhoda nic neslyšet. Třeba když chcete relaxovat tak to prostě vytáhnete z ucha. Je to jako byste na ovladači vypli zvuk. Najednou ticho. Někdo na mě sáhne, leknu se tak až nadskočím.
" Promiň, nechtěl sem tě vylekat. Klepal jsem ale ty si neodpovídala." Omluví se mi brácha. Umím odezírat ze rtů, ale jen když někdo mluví pomaleji, jinak nestíhám. Nasadím si naslouchátko.
" Jo to je v pohodě" usměju se na něho.
" Tak co jak ses rozhodla?"
" Já nevim…" řeknu mu po pravdě " mám strach"
" A z čeho prosím tě? Z toho že se ti budou smát a nadávat ti? Toho se neboj! Oni nejsou tak hloupí a kdyby se ti někdo smál tak ti přísahám, že ho hned vyhodím, ano?" slíbí mi.
" Vážně?"
" Slibuju! Čestný skautský!" řekne mi a zasalutuje mi. Rozesměje mě tím.
" Tak dobře zkusím to. Aspoň na ten týden" slíbím mu a on mě obejme.
" Si skvělý brácha" řeknu mu a dám mu pusu na líčko. Potom odejde a nechá mě ať si zabalím na zítra věci. Vytáhnu si kufr a uvažuju co si vemu……
Pokráčko příště a pište komentáře ať vím jestli mám pokračovat nebo ne
Janča

Pošeptej do vlasů 17

29. listopadu 2007 v 15:43 | Jana a Katy |  Pošeptej do vlasů
Ráno je dost kruté. Hlavu mám jako střep. Žaludek mám jako na vodě. Otevřu oči a začne se mi točit hlava. Opatrně se posadím a je mi snad hůř, než mi bylo. Musím se dostat do koupelny pro prášek. Pomalu se zvednu a došoupu se tam. Vezmu si bručen a jdu do kuchyně si udělat kafe a lehnout si do obýváku k televizi. Asi za hoďku někdo zvoní.
" Jo už jdu" zavolám a plazím se tam. Otevřu dveře a tam stojí kluci.
" Ahoj" pozdravím je a pustím dovnitř. Oni ale stojí na místě a čumí na mě s otevřenou pusou.
" Co je?" zeptám se jich nechápavě, ale to už zasáhne Yu.
" Hele neočumujte ji tak" řekne jim, přijde ke mně a stoupne si přede mě a kluky nažene dovnitř. Až teď mi dojde že jsem jen v podprsence a tangách. Okamžitě zrudnu. Yu mě chytne za ruku a táhne mě do pokoje. Tam zavře dveře a spustí.
" Jak si to představuješ se před nima promenádovat jen ve spodním prádle?" vyjede po mě.
" Tak za prvé nekřič na mě! Za druhé před chvílí jsem vstanula a nebylo mi zrovna nejlíp tak sem se ani neoblíkala! A jak sem měla čuchat, že přijdete? A za třetí i kdybych byla nahá, tak ti to může být tak jedno!" už po něm řvu. Sem strašný cholerik. Chytne mě za paži a silně stiskne.
" Ty se před nikým polonahá ukazovat nebudeš, ne když si moje! A neřvi na mě! Zase zařve. Museli to slyšet i kluci dole.
" Já nejsem žádný tvůj majetek! Nejsem ničí! A ty mi nebudeš přikazovat co můžu a co nemůžu dělat! Nedělají a nedělali to rodiče a ty už vůbec ne! A pusť mě bolí to!" řeknu mu víc nahlas a vyškubnu se mu, vezmu tričko a kalhoty a zavřu se do koupelny, samozřejmě nezapomenu třísknout dveřmi. Když se dveře zavřou opřu se o ně a sjedu po nich dolů. Dívám se před sebe a začnu si přehrávat vše co se teď stalo. Najednou se mi z očí začnou kutálet slzy. Sáhnu si na paži a hned sundám, protože strašně bolí. Prohlídnu si ji a začíná se mi rýsovat modřina. Uslyším klepání na dveře.
" Princezno, prosím otevři já to tak nemyslel." Řekne mi Yu.
" Jdi pryč" řeknu mu tiše a klidně.
" Otevři prosím" prosí mě zas
" ne odejdi" zopakuju.
" mrzí mě to. Pusť mě za tebou" opakuje furt dokola.
" VYPADNI!" zařvu a znova se rozbrečím. Ještě mi něco řekl, ale moc sem mu nerozuměla. Slyšela jsem že řekl "miluji tě" ale to je blbost. Kdyby to byla pravda, tak by nedělal to co udělal a řekl. Po chvíli sejdu do obýváku. Tam sedí kluci, kromě Yua. O něčem se bavili a když mě viděli, ztichli a nevěděli co říct ani jak se chovat. Po chvíli pak odešli, že mají zkoušku.
Večer někdo zvonil. Jdu otevřít s komentářem kdo zas otravuje. Otevřu a vidím obrovskou kytici růží rudých až do černa, která má nohy. Kytici mi podá, přivoním a usměju se. Když se podívám kdo mi to přinesl je to Yu. Ustoupím ze dveří a pustím ho dovnitř. Kytici dám do vázy. Sednu si do křesla a čekám co z něho vypadne. Nervózně si hraje s prstama.
" Jak víš že jsou moje oblíbené?" zeptám se a kývnu směrem k růžím.
" Katy" řekl.
" Sem si mohla myslet"
" Nelíbí se ti?" zeptal se zklamaně.
" Naopak, jsou nádherné"
" Víš… já… Chtěl bych se ti znova omluvit. Lituju toho co sem řekl a udělal. Strašně mě to mrzí a kdybych mohl vrátit čas…" řekl mi a dřepnul si ke mně. Podívala jsem se na něho a měl strašně smutný výraz. Pohladila sem ho po tváři, usmála se a řekla mu…
" Zapomeneme na to, ano?" já vím… nemělo by mu to projít tak lehce… Ale já ho miluju… On mě obejme a políbí.
" Zůstaneš tu dneska se mnou? Nechci být sama" zeptám se ho.
" Jasně a strašně rád" řekne.
Jdeme do sprchy a tam se milujeme. Usmiřování je vždycky krásný… Už sem myslela, že bude všechno v pohodě… Ovšem to sem nevěděla co se stane…
Pokráčko příště a chci vidět komentáře a všem co je napíšou a napsali děkuju! Příští dílek už bude poslední…
Jana